Úvod
Vítáme vás u nás v Zátišíčku!
Jsme malá chovatelská stanice, která se zpočátku chtěla věnovat pouze chovu bernského salašnického psa, zde v krásném prostředí chřibských lesů. Toto plemeno nás zaujalo v době, kdy jsme spolu s manželem začali randit a láska k tomuto plemenu nás drží dodnes a to už jsme spolu hooodně dlouho. Nakonec tu byla i krásná, byť nechovná fena landssera Abigail Trouland, dvě krásné kavalíří dámy Quinta ze Západní stráně a její dcera Airyn......A více se asi rozepisovat nechci, však nás lidé z kruhu výstav a našeho klubu znají. Prostě takoví blázni
.
Myslím, že naše stránky už navštívilo několik desítek lidí, takže se nebudu vracet zpět. Tak jen stručně. Zakladatelkou mého chovu byla fena bernského salašnického psa Bellis Ev-An-Or. Po ní jsme si nechali dvě fenečky Bellis a Beatris. Chovnou fenou se stala pouze Bellis, Beatris jsme neuchovňovali - ztráta zubu P4. A jelikož manžel zase chtěl mou duši učarovat a blížily se mé kulaté narozeniny /na narozeniny opravdu vždy dostávám velmi hodnotné dary, asi mě fákt miluje/ a že mi moje salaše už stárnou to pochopil, tak prostě zase něco trikolorního přikoupil, jak já říkám. Ke kulatinám /patřím ještě mezi mladice středního věku/ jsem dostala svou první fenu velkého švýcarského salašnického psa a ta se v současné době stala chovnou fenou VŠSP u nás v Zátišíčku. Má velmi, velmi honosné jméno - Boheme Hadiane Ňuňákov, pracovně jí říkáme Betty, Hadinko nebo Bohemko. Slyší na všechno. Ale nepohrdne ani přezdívkou Ňuninka z Ňuňákova.
A byly Vánoce 2020 a manžel mi říká, že má pro mne Ježíška, ale že musíme rychle sednout do auta, abychom byli do půlnoci doma. Já, která v jednu hodinu přemýšlela, kam musíme tak asi jet a pro co, jsem zachovala vážný výraz a řekla:"Nezbláznil jsi se, nepojedeme někam pro psa, že ne?" A miláček se už usmíval......To jsem začala mít už mžitky před očima. Doba koronavirová, kdy nejsou výstavy, cvičáky, ustal jakýkoliv společenský život a manžel chystá překvápko? No, zachovala jsem dekórum a chtěla vědět podrobnosti. Prý se nemám ptát, že až po cestě mi vše řekne. Ale to ne, já jsem vodnářka, já se musím ptát. Chtěla jsem vědět, pro koho, či pro co se jede až do Jablonce nad Nisou. Tak ano, prý volal chovatelce plemene cane corso, že chce pro manželku fenečku. Ta mu řekla, že jsou volní jen dva kluci. Ale manžel se nedal, povídal paní, jak se nám toto plemeno líbí a že je to překvapení pro manželku. Paní chovatelka si onu jednu fenečku právě chtěla nechat ......ale jelikož neodolala patrně mému muži, tak řekla, že pokud ji chceme, ať opravdu dnes dojedeme. Proto to byla velmi rychle zorganizovaná akce, akce Z!!!! Jelo se do Jablonce pro fenu jménem Elektra Corso Ricco Citto. Při balení se na cestu jsem psala paní chovatelce na Messenger, že mám cvoka chlapa, ale paní chovatelka mi jen úsměvně odpovídala.......K půlnoci jsme se vraceli domů s naším pokladem Elektrou, které říkáme Cora. Její otec je slavný a krásný pes pana Korce Aristocrat Korec Corso. Samozřejmě je to velká změna, ale člověk se má stále něčemu učit. Roste z ní snad krásná mladá psí dáma, ale nebudu předbíhat. Bydlí u nás přímo v domě, ne na zahradě. Leží s námi večer u televize, snídá s námi, obědvá, večeří a venku? Venku nám hlídají domeček ty dvě staré berňulky a mladá Bohemka z Ňuňákova. Cane corso si užívá privilegia psa domácího........