Chovatelská stanice Chřibské zátiší

A padlo rozhodnutí...Času málo, nic se nestíhá, vnouče už v kočárku, babička pořád někde a hlavně, proč zde psát všem všechno....Mám přece FB, kde mohu vše fotit, sdílet a radovat se s kamarády více v soukromí. Takže webové stránky zatím nezruším, ale aktuality, co se týká například výstav apod. budu sdělovat už jen tam, svým přátelům a ne tady všem v okolí. A do budoucna? Toto jsou opravdu naše dvě poslední mlaďošky, zda se povedou ukáže až čas, zda se vydaří zdravotně, povahově, výstavně, či se vůbec uchovní, je to kus dřiny, kterou si normální člověk ani neumí představit, co to vše stojí času, úsilí, peněz a nervů. A po padesátce a to už opravdu zde veřejně slibuji, že pokud tak neučiním, ať se propadnu do Západního Německa, budou tu dva psí kluci. Změna životního stylu. Nebudou dámy, budou páni. Ráda bych sem přivezla dva plemeníky... a to jednoho VŠSP a druhý bude zcela jistě BSP. A teď už vzhůru do chřibských lesů. Počítač, FB vše je jen velký žrout času a ten tu v Zátišíčku chceme úplně jinak uplatnit a jak ten čas letí....... Žádná štěnda v blízkých letech neplánujeme, až pokud bychom třeba uchovnili Jasmínu, ale to je hudba budoucnosti a hlavně, pokud se fenečka povede. Nic víc, nic míň. 

Leden 2024 stále pokračuje a v dobrém duchu!

Tak nás táta zase vyvézl, jak vždy říkám. Ne, tentokrát se brala pouze Jasmínka a jelo se fandit i Alexis Chz, která jela podruhé v životě na svou další výstavu a to zrovna na DUOCACIB BRNO, kde v mezitřídě získala známku V2, res. CAC. Velká gratulace majitelce! 

A teď něco o mě a Jasmínce. ANOOOO!!! VN1 ve třídě dorostu, takže již podruhé a opět jsem si to s ní krásně užila. Stála pěkně, běhala pěkně, baví ji to. Nějaké foto zde.

Leden 2024 a začíná pro nás nová výstavní etapa, tedy ne pro nás, ale pro naši princeznu Jasmínku /Jazmine Charming Berni/ a za ni také velké poděkování naší chovatelce Stáni. "Stáni, je prostě úžasná, ta povaha....hmmmm"!!! Tak doufám, že to čteš.

7. ledna jsme se zúčastnili Národní výstavy psů v Brně "Brněnka" a Jasmína šla do třídy Dorostu a byla ze čtyř fen na prvním místě. Byla nejmladší, pouhých 6,5 měsíce, takže pro mne velká radost, opravdu jsem první místo nečekala. Velké díky také panu rozhodčímu Plundrovi, bylo to moc fajn a hlavně i ten výstavní posudek velmi potěšil. Jasmínka se prostě krásně předvedla, běhala, stála v postoji, prostě se snažila. Asi se mnou spolupracuje, asi jo. A pro ni to byl i takový první krůček nejen socializační, kde ji každý mazlil, hladil a ona každého pusinkovala, ale i první krůček do výstavního kruhu, prostě musíme trénovat, třída Mladých fen se už blíží.

Tady nějaké fotečky.....

A máme tu rok 2024. Samozřejmě se musím tedy pochlubit, ano, máme tu miminko. Jedno lidské a jedno psí.

Na svět jsme v Zátišíčku začátkem prosince přivítali malý poklad, zcela jistě handlera po babičce, máme krásného vnoučka. Povedl se!!! A jelikož tedy začátek prosince byl plný očekávání malého broučka, tak konec prosince musel mít také své grády. Byla jsem prostě hodná a Ježíšek mne má ráda. Ví, že jsem v únoru ztratila svoji velkou psí lásku, moji Bellis. Onu jedinečnou Bellis. Přála jsem si další, další moji Bellis. Bellis znamená krásnou květinku sedmikrásku a já tu chci mít stále krásně rozkvetlou louku lučního kvítí. Mám ji!!! Dostala jsem ji. Mám svoji květinku, velkou rošťandu, malou průzkumnici a velkou krasavici. Je tu! Máme tu opět veselo a krásně. Tak, jak jsem si celý rok přála. Ať mi zničí celou zahradu, je mi to fuk. Je tu, je tu další Bellis. Bellis č.3. Jsem šťastná. 

Všem přátelům a mé psí rodině přeji do roku 2024 všechno dobré! Lásku, mnoho erergie, spoustu krásných zážitků, hodně adrenalinu......

A vyjeli jsme do hor...... Konec roku znamená, tradá za sněhem.

Na jedné fotečce jsou tři fenečky ne mou osobou vlastněné, jen a pouze focené! A na druhé fotce je naše princezna Jasmínka, která si sněhu opravdu užívala a chovala se vzorně. Stovky lidí, desítky psů a ona bez vodítka. Byla jsem na ni opravdu pyšná. 

Říjen - listopad - měsíce čekání, co příjde. "Přiletí čáp, královno?" A pozor v prosinci opravdu přiletí!!!" V Zátišíčku přibude malý handler či handlerka. Čekání nekonečné, neskutečné, ale krásné. Pořád je na co se těšit. A jestli já dostanu toho Ježíška? Jsem zvědavá. Rozhodně se už moc těšíme na mimi lidské i psí a ať zase ty moje kámošky chovatelky naštvu..."ano, byla jsem zase hodná!" Musí přijít ten můj Ježíšek.

Samozřejmě sem nechci nic více vypisovat, vše můžeme řešit přes FB, či WhatsApp. Mějte se krásně a v prosinci zase něco napíši.  

Jinak velké poděkování mé psí rodině, jste skvělí, komunikujete. Kdo nekomunikuje, jeho věc. 

Září 2023 - Kdo nás zná, tak ví, kde jsme zavítali v září. Ano, opět na Klubovku a výsledek? Agir od naší Bohemky první místo, Alexis čtvrtá. Jsem na ty prdélky chřibské pyšná a majitelům gratuluji. Výsledná vyšetření u obou jedinců dopadla na výbornou, oba jsou nulkoví, OCD negativní, tak teď už jen bonitace!!! A pak? To už je na vás, jak se svým dospělým krásným jedincem naložíte. Rozhodně s Agirem byla vždy sranda, jelikož on je opravdu mazel a cvok po mamině Betty, ale ta povaha tam je úžasná a vypadá opravdu pěkně. Na výstavách bývá výborný, takže splněno má, jen tedy ještě ta bonitace.

"Tak dětičky moje, jen tak dál!"

A velká gratulace naší Trejsí /Beatris/ a Barunce...ano, koncem záři ještě ony oslavily své jedenácté narozeniny. Bellis, Bax, Bethany a Barny to letos na jaře už nezvládli. Ale i tak, krásný věk! A v říjnu? Poslední naše Áčko - Andulka v plné síle oslavila své dvanácté narozeniny. Tak, není to krásné? Já říkám pořád, že tu máme tu dlouhověkost! Ale říkám to s pokorou, jelikož vím, že zdraví u salaší je vždy zrádné, ale ano......tady se to myslím POVEDLO!

Srpen 2023 - Nechceme být zase až tááák moc tajemní, to ne!!! Však nás všichni znáte a rozhodně víte, že jsme akční rodinka a co si usmyslíme, to.....časem příjde nějak samo. V srpnu k nám do Zátišíčka zavítala nová posila smečky. Já už řekla, že ne. Že doma zůstane jedinec patrně jiného pohlaví po naší Bohemce, manžel se synem však rozhodli jinak. Já v tom letos opravdu prsty neměla, opravdu ne! Já čekám až na svého Ježíška.

Představujeme tedy naši princeznu Jasmínku od úžasné Stáni a ta dálka....a až k  nám na Moravu, ale jó, zabydlela se a likviduje mi tu i naši Coru /cane corso/, ta už z ní má svatozář. Čekají nás tedy, výstavy, výstavy, socializace, výstavy, výcvik a mnoho a mnoho práce. Ale? Nudu neznáme, nic nám neříká, takže vzhůru do toho s princeznou Jasmínkou!!!! Rozhodně přes zimu, až bude více času i jí vytvoříme tady na webovkách svoje okénko, kde ji budeme blíže charakterizovat. Však ano. Já se snažím s ní trénovat, ale? Zuby? To neukáže ani ani. Čeká mne opravdu ještě hodně hodin nacvičování a chtělo by to u ní nějaké kilečko přidat a u mne nějaké shodit dolů, hold už do handlerky mám hoooodně daleko. Vše bereme doma s humorem a říkáme, když nám odešla Bellis, tak......nastal ten nejvhodnější čas.

A mimo jiné, naše Jasmínka bude jako ostatní holky psem rybářským a rybáři - nerybáři z ní byli úplně paf. Hold už se těšíme na jaro, až zase vyrazíme někam.......prostě k našim milovaným přátelům. Nechci konkrétně jmenovat či dělat reklamu, ale jako......Jasmínka se umí chovat prostě bravúrně a já bych ráda, kdyby opravdu nebyla časem takové rychlé torpédíčko, ale aby to šlo pomalinku, langsáááám, bitte!

28. 2. 2023  Toto datum je pro nás velmi smutným dnem. Naše Bellis odešla za "Duhový most". Kdo ji znal, tak ví, jaká byla Bellis osobnost. Úžasná parťačka, chůva našeho Marečka, skvělá holka, se kterou bylo vždy veselo. Velmi to bolí a rána je opravdu ještě čerstvá, chce to  čas.

Pro mne byla Bellis vším, tak, jako tehdy její maminka. Ale zůstala tu však ještě její sestřička Trejsí,  ona teď bude ta, která tu bude mít vše pod kontrolou. Ona mi tady na ty dvě "mlaďošky" dohlídne. Věřím ji! Snad tu bude ještě nějaký čas s námi ve zdraví. Hold roky přibývají a v Zátišíčku  nikdo nemládne.

Jsem si říkala, jak budu na odchod mých bábulek tak trošku připravená. Vím, že to prostě jednou příjde, ale? Ne, nikdy člověk na tu bolest a odchod svého největšího přítele není připraven a moc to bolí. Nejen mne, ale i celou naši rodinu. Byla to prostě BELLIS, naše BELLIS.

"Bellunko, zůstaneš v našich srdcích navždy! Byla jsi jedinečná a byla jsi prostě naše."

Nedávno jsem zde psala, jaký máme v Zátišíčku krásný podzim, že měsíc říjen je měsícem oslav, narozenin. A nyní se blíží již adventní čas, čas klidu, pohody a odpočinku. Opravdu se chystám psaní na webové stránky ukončit, jelikož co tu  prozatím psát. Samozřejmě každé narozeniny, pokud se tedy holky salašnické dožijí dalších a dalších let ve zdraví, tak vždy sdělím, jaká byla narozeninová oslava a dodám fotky, ale jinak asi už nemám co, zde zveřejňovat a stejně většinu nám blízkých přátel máme na FB, tudíž asi není už co řešit. Rozhodně těch deset krásných let s Bellis a Trejsí stálo za to. Poznali jsme spoustu fajn lidí od salašníků, našli si spoustu krásných přátelství mezi lidmi, kteří jsou takoví blázni jako my. Hold ten vrh byl tehdy něčím "nepopsatelným". Přišli o maminku, vypiplali se a dostali se k těm nejlepším páníčkům. Co dodat..... Za štěnda jsme bojovali, boj vyhráli a to, že vrh B už oslavil desáté nerozeniny, téměř v plném počtu je pro mne opravdu "NEJVÍC"! A cením si toho a nikdy na tento vrh nezapomenu.

A hold pak přišla ona "Ňunina z Ňuňákova", která je krátkosrstější verzí našich holek. Takový pošuk, který snad nikdy nedospěje. Příští podzim bych ji chtěla nakrýt a jak jsem již zmiňovala, ráda bych si po ní nechala už jen psího kluka a tím končím chov salašníků či švýcarů tady u nás v Zátišíčku. Jeden či dva psí kluci a opravdu stačí. Člověk stárne, času už taky není tolik, co bývalo třeba na mateřské dovolené, takže pak sem tam psí výstava a pokud se kluk povede, tak se hold uchovní. Žádné bez pp podporovat určitě nebudu. Venku tedy hlídají stále náš domeček staré salaše s Ňuninou a Cora /cane corso/ na vše dohlíží z domu, z obýváku. To je pro ni typické. Mít přehled, co se děje přímo v domě. 

Všem nám nejbližším přátelům či fanouškům přeji v tento nadcházející adventní čas hodně zdraví, lásku, štěstí a plno energie a pozitivního myšlení. Doba lehká určitě není, ale může být i hůř. A to už nikdo z nás opravdu nechce.

18. 9. 2022 a stále se tu u nás v Zátišíčku něco děje. Včera jsme naše holky prostě vyvézli. Tedy, táta nás vyvézl. Jelo se směr Speciální klubová výstava KŠSP a??? Třídy veteránů se zúčastnila naše za dvanáct dní desetiletá fena bsp Bellis Chřibské zátiší a získala známku Výborná s krásným posudkem a krásnou kokardu. Bylo mi ctí si s Bellis zaběhat třeba už na naší poslední společné výstavě a co může být pro chovatele a majitele víc, než si zaběhat se svojí láskou v tom kruhu, kam už se málokterý salašník podívá. "Bylo mi, Bellis, opravdu ctí a vážím si každého našeho společně stráveného dne v tvé přítomnosti a samozřejmě i s tvojí sestřičkou Trejsí". Tyto holky jsou pro mne opravdu vším, vrh B byl tehdy velmi smutným vrhem, jelikož po spackaném císaři jejich maminka odešla za DUHU a my tu zůstali s malými pupíšky sami. Byl to boj, zvládli jsme to. A jsem na ně opravdu pyšná a vážím si každého dne s nimi. Až tu nebudou, bude tu jen smutno a prázdno. V současnosti jsou v dobré kondici, žádné vážné onemocnění se zatím neprojevuje a hold kloubní výživu na zimu opět nasadíme. Co více pro ty moje bábušky mohu udělat.......

A jako garde s ní jela naše Ňunina, která se v konkurenci dalších sedmi fen neztratila. Získala také známku V a velmi krásný posudek od rakouské paní rozhodčí. No a její synek Agir se v dorostu také neztratil se známkou VN2. Takže krásný den!!!

Stalo se to, co se patrně nemělo stát. Pro nás jen zlý sen. 

Krátce po desátých narozeninách, dne 3. 1. 2020 jsme se kvůli torzi žaludku rozloučili s úžasnou parťačkou a velkou fotbalistkou Abigail Trouland. Všem přátelům, kteří nám projevili soustrast a v tak těžké chvíli  nás podrželi velmi děkujeme. Za vaše slova, kde opravdu, kdo ji znal, tak na ni krásně zavzpomínal a nás přesvědčil o tom, že lásku k landseerovi u nás opravdu tato fena probudila ještě více...... Ona a kopačák, bez něj ani ránu. Prostě úžasná psí dáma, kterou kdo poznal osobně, musel mít v srdíčku. Abča vlastně ani nezestárla, nebyla ani šedivá, krásné zuby stále a pořád. I ty nožky jí stále sloužily.  Prostě odešla za Duhu krásná a ušlechtilá, jako vždy.

"Abčo, bylo nám ctí!"